dobrý příd. (
2.st lepší,
3.st nejlepší)
- mravně vyhovující; řádný, ušlechtilý, čestný (op. zlý, špatný)
- vyhovující kladeným nárokům, zvl. pracovním, dovedný, schopný, náležitý, důkladný (op. špatný)
- (ve feudální a kapit. společnosti) vyhovující třídně, společensky
- vyhovující jakostí (chutí), vhodný pro daný účel; výborný, hodnotný, kvalitní (op. špatný)
- (komu; pro koho; k čemu; na co) užitečný, prospěšný, výhodný
- (~; komu; pro koho; k čemu) postačující, dostatečný
- (~; ke komu; na koho) dobrotivý, hodný, laskavý, vlídný, přívětivý, milý
- příznivý, příjemný
- ve spoj. s podst. jm. míry má význ. zesilující a vyjadřuje, že jde o její překročení n. nejméně naplnění
